Cestopis Korsika (V. část)

noze728x90.jpg
poslední den na trase GR20

poslední den na trase GR20

Úterý, 31.srpna

Opět od refuge odcházíme jako jedni z posledních. Nejprve pokračujeme v klesání, které jsme včerejšího dne započali. Po půl hodině jsme již na dně údolí. Po kamenech přejdeme řeku Asinao a pokračujeme po cestě, která velmi mírně, až neznatelně, stoupá. Docházíme k rozcestí, kde se musíme rozhodnout, zda se vydáme po klasické cestě nebo její alternativě, která vede po skalnatém hřebeni. Volíme jednodušší variantu, která vede většinu času po vrstevnici a jen v poledních kilometrech stoupá k Bocca de Bavella. Zde je parkoviště plné aut a asi o 300 metrů dále leží víska Bavella. Z vesnice to je k refugi asi dvě hodiny cesty, která zprvu klesá k řece, odkud výškové metry opět nabíráme při výstupu do sedla Fose Finosa. Z tohoto sedla již pěšina rychle ubíhá až k refugi Paliri, kde stavíme stan a kupujeme chléb (3 €).

první den u moře

první den u moře

Středa, 1.září

Poslední etapa GR 20 by měla být krátká a relativně pohodová, proto vyrážíme až před desátou hodinou. Po levé straně ještě vidíme zaoblené kamenné vrcholky, ale cesta je opravdu oproti předchozím dnům pohodová a nic nenasvědčuje tomu, že by až do Concy, což je cíl celé trasy, mělo být něco jinak. Kolem třetí hodiny odpoledne již vidíme střechy dříve zmíněné vesnice a o hodinu a půl později do ní i přicházíme. Těsně před cedulí „Conca“ mě kousne nějaký hmyz, a zatraceně to svědí. Ve vesnici najdeme kemp a nabídku odvozu do Porte Vechio, nabídnutou správcem kempu, odmítáme. Po několika dlouhých dnech si dosytosti užívám sprchy s teplou vodou a evropských záchodů. Povečeřím bramborovou kaši, koupenou ve Vizzavoně, která je však bez mléka a není nijak extra dobrá. Večer ještě chvíli studujeme mapu, abychom si udělali plán na další dny. Ale jelikož je zde plno komárů, zalézáme do stanu a usínáme. V noci se nezvykle budím teplem a rozepínám spacák. No jo, holt už nejsme v horách :)

Čtvrtek, 2.září

stavba na útesu

stavba na útesu

Po snídani jdeme k silnici a začínáme stopovat na Porte Vecchio. Za několik desítek minut nám staví mladý pár a už se pěkně vezeme. Cestou vychvalujeme Korsiku, oni vychvalují Prahu a všichni jsme spokojení. Udělají nám Vyhlídkovou jízdu po městě a vyhodí nás u marketu v centru. Cestou jsme však viděli ještě větší obchod na kraji města, a tak jdeme k němu. S prázdným žaludkem bych nakoupil snad skoro vše, ale snažím se udržet a u kasy platím asi 11 €. Jelikož další dny chceme pokračovat směrem na jih, nechce se nám zůstávat v kempu v centru města. Jdeme tedy přes město, kde si odskočím na internet (2 €/15 minut), podél silnice na jih. Z hlavní silnice odbočíme doleva a v odpoledním horku jdeme po silnici asi další 4 km. Pak se nám podaří spatřit moře a pláže. Vydáváme se tedy směre k nim a po chvíli opravdu stojíme na písečné pláži. Důchodci, kteří se zde opalují na nás koukají jak na zjevení, takže raději jdeme o kus dál. S blížící se pátou hodinou se pláž vyklidňuje a my hledáme vhodné místo k přespání. Jelikož se zvedá vítr, volíme závětří za kamenem. Začíná mě bolet zub a tak do sebe během čtyřech hodin naláduju čtyři Ibalginy a snažím se usnout. V deset večer však slyšíme hromy a nad hladinou moře vidíme blesky. Raději tedy balíme věci a přesouváme se k vodárně, okolo které jsme včera šli. Tady to je ještě horší, všude plno komárů a asi i myší. Raději stavíme stan. Zub pořád bolí, ale usnout se mi podaří celkem rychle.

Pátek, 3.září

útesy u města Bonifacio

útesy u města Bonifacio

V noci kolem druhé hodiny ranní nás probouzejí světla automobilu, který přijel k vodárně, snažíme se jim nevěnovat pozornost. Po chvíli však slyšíme hlasy a světla baterek svítí na náš stan. Jdu tedy ze stanu zjistit co se děje a vidím kolem našeho stanu asi pět četníků. Nejdřív to zkouší tou svojí žabožroučtinou, když vidí že jim zjevně nerozumíme, spustí anglicky. Prý stanování povoleno jen v kempech a jinde se stanovat nesmí. Máme si tedy sbalit věci, zbořit stan a pojedeme do Porte Vecchio na služebnu. Zde odevzdáme občanky a čekáme asi hodinu než něco obtelefonují a zjistí z jejich systému. Protože jsme všechny předchozí noci spali u refugií, zjišťují, že jsme zjevně o zákazu neměli tušení. Takže nakonec je z toho jen domluva a pokuta, kterou nám hrozili na začátku (300 €/osoba) naštěstí nebude :) Na stanici do rána zůstat nemůžeme, takže opět nasedáme do četnické dodávky, a jedeme severním směrem od města, kde nás vysadí před kempem. Recepce je však zavřená, takže si paradoxně máme postavit stan kousek od pláže a jít se ubytovat hned ráno. Stan jsme raději nestavěli, vzbudili jsme se v šest hodin a šli do kempu se ubytovat. Po této noci na dnešek žádný náročný program nemáme, takže dopoledne ještě spíme a odpoledne se válíme na pláži a koupeme v moři, které je však mělké a bez vln. Zub pořád bolí a pohrávám si s myšlenkou, že bych odjel z ostrova o několik dnů dřív.

pohled ná útesy

pohled ná útesy

Sobota, 4.září

Ráno při odchodu platíme kemp (8 €/osoba) a jdeme směrem k hlavní silnici co vede podél pobřeží. Je to asi 40 minut pěšky. Taky nás ty četníci mohli hodit do bližšího kempu. :)  U silnice stojíme celkem dlouho a stále nic nestaví. Všude kolem je plno mravenců, tak je bezustání vyklepávám ze sandálů. Vzduch i silnice se nepříjemně rozhřívají, ale naštěstí nám nakonec přeci jen někdo zastavuje. A vezeme se až do Bonifacia. Kemp ve městě jsme viděli již z auta, avšak vezeme se až do přístavu. V kempu postavíme rychle stan a jdeme hned na obhlídku centra města, citadely a útesů. Cestou zpět do kempu koupíme něco dobrého k večeři a odpočíváme. Chystám se podívat z útesů na západ slunce, Martinu bolí noha, tak zůstává v kempu. Cestou na útesy koupím láhev vína, kterou vypiji při pozorování dozlatova sluncem zbarvený  útesů. Již téměř za tmy dorážím do kempu.

Bonifacio

Bonifacio

celovky728x90.jpg

Byl to super článek? Sdílejte ho na Facebooku ... a přidejte hodnocení:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars