Kriváň — perla Vysokých Tater

noze728x90.jpg
Zatím je to příjemná pěšina s výhledem na Kriváň

Zatím je to příjemná pěšina s výhledem na Kriváň

Fotograficky vděčné pohledy přicházejí už po pár minutách cesty.

Fotograficky vděčné pohledy přicházejí už po pár minutách cesty.

Závěrečná část miniseriálu Tatranské túry nás zavede na vrchol jednoho z nejhezčích turisticky dosažitelných vrcholů Vysokých Tater. Dnes se společně vydáme na Kriváň (2493 m.n.m). Pohory na nohy a příjemné putování.
Dnešní výšlap zahájíme na parkovišti Tri studničky. Celodenní parkování tu je za 4€, tedy zatím nejlevnější, co jsme v Tatrách potkali. Dědulovi o berličce tedy dáme čtyři éčka, nazujeme pohorky a hurá na celodenní túru. Kopec začíná hned na hranici parkoviště. Bereme to po zelené, terén se mění a uvažujeme, proč po chvíli jdeme pod kopec, když musíme do kopce. Příznivý terén klesající rovinky nemá dlouhého trvání a už nás turistické značení žene na prudkou lesní cestu. Jde se tudy celkem příjemně. Cesta stoupá stále v přibližně stejném úhlu a rychle ubíhá. Brzy se nám ukazují pohledy do údolí. Ještě nad ránem pršelo, tak je trochu mokro, a všechny vesnice a města v údolí pod Tatrami jsou zahalena neprostupnou mlhou. My na to máme krásný pohled ze sluníčkem zalitého kopce.

Následky ničivé vichřice, která zničila velkou část tatranských lesů.

Následky ničivé vichřice, která zničila velkou část tatranských lesů.

Jdeme ani ne hodinu a docházíme k odbočce, která nás za pár minut slibuje zavést k partyzánskému bunkru. Malá dřevěná stavba je pozůstatkem z dob válečného odboje. Pokračujeme dál. Tahle cesta se mi opravdu líbí, je to převážně měkká lesní cesta, minimum kamení. Na obloze kraluje sluníčko, sem tam propluje bílý mráček, na okolním porostu je vidět blížící se podzim, borůvčí se barví do krásných barev. Cestou nahoru kráčíme prakticky sami a k tomu před sebou máme nádhernou kulisu – panorama Kriváně. No není to idilka?

Jdeme dál, pomalu začínáme traversovat nad Krivánským žlabem. Co chvíli slyšíme dunět padající kamení. Zní to trochu hrozivě. Slyšet v horách zvuk kamení řítícího se žlabem dolů vždycky trochu nahání strach. Navíc nevíme, odkud se to všechno sype. Odpověď přichází v zápětí. Můžeme být klidní. Na chodníku na druhé straně žlabu právě upravují stezku a uvolněné kameny řízeně posílají do údolí. S klidným srdcem pokračujeme k rozcestí pod Kriváňem, kde se spojí naše cesta s těmi, kteří se rozhodli vystoupit nahoru po modré.
Nad Kriváňským žlabem. Pohoda, klídek a do toho svišť.

Nad Kriváňským žlabem. Pohoda, klídek a do toho svišť.

V tom přijde další šok. Přímo před nohama se nám bez varování přes cestu rychlostí blesku přeřítí svišť. Nadskočím a málem zařvu nahlas, jak jsem se lekla. Ten snad měl v zadku vrtulku, nebo co! To byla rychlost. Zapadne do porostu kousek vedle cesty a už ho nevidíme. Určitě se nám tam chechtá, jak nás vyděsil. Hajdelák, aspoň fotku nám za ten šok na oplátku mohl darovat.

Přicházíme k rozcestí, tady se napojíme na modrou. K vrcholu je to ještě 45 minut chůze. Začíná přituhovat. Jednak fouká studený a také trasa se výrazně změní. Než se dostaneme na Malý Kriváň (2334 m.n.m.), menšího bratříčka našeho dnešního cíle, musíme překonat několik skalních výšvihů. Pro méně zdatné tu začíná první zkouška, zdali to zvládnou až nahoru. Pak až do Daxnerova sedla pokračujeme po narovnaných kamenech.

Z vrcholu se nabízí kouzelné výhledy

Z vrcholu se nabízí kouzelné výhledy

Cestu zpříjemňují výhledy do Važecké doliny a plesa v ní. Posledních několik výškových metrů na vrchol Kriváňe je skutečná lahůdka. V dobrém pro ty, co milují pohyb po skále a hluboké výhledy. Pro ty bojácnější to může být velmi náročné. Terén se napřimuje, narovnané kameny mizí a čím víc se blížíme k vrcholu, tím častěji k postupu používám i ruce. Budu se opakovat, ale výstup na Kriváň mě bavil od prvních kroků! Jsme tu. Ze slibovaných tří a půl hodin jsme něco stáhli a už se fotíme u vrcholového kříže. Ráno jsme podle všeho vyráželi jako jedni z prvních. Nahoře je asi 5 lidí, cestou jsme potkali dva scházet. Jinak jsme šli téměř osamocení. Zato teď pod sebou na cestičce vidíme nahoru stoupat davy. Mají to sem ještě tak hodinu. Z Kriváně jsou krásné výhledy. Jako na dlani vidíme Rysy i Chatu pod Rysmi a spoustu jiných známých vrcholů Vysokých Tater. Obdivovat můžeme i Západní Tatry.

Vrcholový kříž

Vrcholový kříž

Hodinu pobíháme a posedáváme na vrcholu. Těch výhledů se nemůžeme nabažit. Už se to tu ale začíná plnit dalšími turisty, dokonce si sem vyšlápl i pes. Je na čase vydat se k sestupu. Sestupujeme asi 5 – 10 minut, v tom kde se vzal, tu se vzal, připlul mrak a celý vršek Kriváně zahalil. Bílé mračno se na vrcholku drželo až do odpoledne, rozfouklo se jen zřídka a na pár minut. Ti, kdo si na výstup nepřivstali, mají už dneska smůlu, o výhledy jsou ochuzeni. Naštěstí mrak se drží opravdu jen ve vrcholové partii a my dál sestupujeme za sluníčka. Stejnou cestou z vrcholu sejdeme k rozcestí a tady se vydáme po modré. Je to tradiční výstupová trasa těch, kteří se vydají na Kriváň od Štrbského plesa. Cesta je to o poznání kamenitější než ta, kterou jsme putovali nahoru. Ale díky krásným podzimním barvám stejně malebná.

Počasí na horách je nevyzpytatelné, ze sluníčka rázem mlha. Čepice a rukavice se hodily.

Počasí na horách je nevyzpytatelné, ze sluníčka rázem mlha. Čepice a rukavice se hodily.

Modrá turistická značka nás vede víc jak hodinu stále z kopce. Opouštíme jí u Jamského plesa a tady se napojujeme na červenou. Jdeme po závěrečné části Tatranské magistrály. Přibližně hodinu traversujeme dolinu pod Kriváňem, než se dostaneme až k parkovišti. Za dnešní snažení jsme odměněni skutečně krásnými pohledy na celou trasu túry. Okolní vegetace hraje mnoha barvami a všechno je tak nějak kouzelné.

Co o výstupu říká textová část mapy?
Průvodce říká, že se jedná o namáhavou celodenní túru jen pro zdatné turisty. Převýšení je 1140 m. Ale vrchol nabízí krásný kruhový výhled.

My jsme měli ideální podmínky k výstupu, tak možná i proto mi nepřišla trasa tak namáhavá. Ale je dobré být důkladně rozchození. Co se mi opravdu líbilo, bylo, že trasu na vrchol nikde nelemují řetízky, jak tomu mnohdy bývá. Slyšela jsem i názor, že by si je některá místa víc než zasloužila. Sama jsem viděla, že někteří mají s určitými partiemi problémy. Ale myslím si, že absence řetízků dělá výstup mnohem hezčím.

Kde se pod Tatrami ubytovat?
Objevili jsme moc příjemný kemp v Tatranské Štrbě. V kempu se můžete ubytovat ve stanech, karavanech, nebo využít některou z místních chatek. Cena za dvě osoby, stan a auto je 15€ na noc. Obsluha je příjemná, sprchy bezplatné a k dispozici je i kuchyňka. Ovšem doporučuju navštívit hospodu, která je přímo v kempu. Je stylově zařízená a skvěle tu vaří za rozumné ceny.

celovky728x90.jpg

Byl to super článek? Sdílejte ho na Facebooku ... a přidejte hodnocení:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars