O cestě do Oregonu a na Madeiru s Martinem Loewem

noze728x90.jpg

Martin Loew rozhovor

Milý Martine, ráda bych se zeptala, jak jste se k cestování dostal? Byl to váš koníček již v mládí, vedli vás k tomu rodiče anebo se to projevilo až později? Kdy a jakým počinem jste se tedy stal cestovatelem takříkajíc na plný úvazek? 

Martin Loew

Martin Loew

U nás doma se cestovalo, ano. A mě to vždycky bavilo. Od mala. Snad nejranější cestovatelské vzpomínky mám z cesty autem k moři. Tehdy mi bylo 3,5 roku a rodiče nás vezli embéčkem napěchovaným kempovací výbavou a jídlem do Jugoslávie. Asi taková klasika tehdejší doby. Pamatuji si, jak jsem večer v kempu pumpoval nafukovací matrace, nade mnou byly vysoké borovice a hlasitě cvrčely cikády. A cestovatelem na plný úvazek jsem se pochopitelně stal o hodně později, a to postupně a pomalu, tak jak se mi dařilo svým koníčkem vydělávat tolik peněz, aby to stačilo na obživu.

Říká se, že každý cestovatel si s sebou vozí „kus domova“. Máte něco takového, bez čeho neodjede a co vám v cizině připomíná domov? (Tj. takovou tu SRDCOVKU, např. fotografie, oblíbený hrnek, ubrus, knihu…)

Neuvědomuji si, že bych něco takového měl. Nejsem asi talismanový typ:) Domov si vozím někde uvnitř sebe a k jeho připomenutí nepotřebuji žádnou věc.

Máte nějaký svůj cestovatelský sen? Je splněný/nesplněný?

Za dobu, po kterou se cestováním živím, mám již pochopitelně hodně splněných snů. Dokonce se netajím tím, že své hlavní cestovatelské sny již mám splněné. Může to znít jako unuděné konstatování, ale vůbec ne. Naopak. Když dnes vymýšlím nějakou cestu, jsem tak nějak v pohodě, svobodnější ve výběru cíle. Jako by mě tehdy ta touha po splnění snů svazovala a nechtěla pustit jinam. Teď můžu jet skoro kamkoliv :)

Smith rock

Smith rock

Kam vedla vaše poslední cesta a podle čeho jste si svou destinaci vybíral?

Ve výběru destinace hraje roli tolik faktorů, že je lze nějak těžko krátce popsat. Základem je zkrátka chuť ono místo poznat. Ale kde se ta chuť vezme? Často stačí, že mi někdo nadšeně vypráví a ukazuje fotky, přečtu si nějaký článek nebo shlédnu cestopisný film. Když se k tomu přidají fajn kamarádi, co řeknou: „My bychom jeli na Madeiru. Nechceš jet taky?“, tak je rozhodnuto. A tak poslední „velká“ cesta vedla na ostrov Madeira.

Jak jste po této zemi cestoval a jak jste bydlel a stravoval se?

Tak zrovna na Madeiře to bylo velmi jednoduché. Půjčili jsme si auto, našli ubytování v apartmánech a stravovali se většinou svépomocí. Madeira je tak malá, že cestovaní tam ani není klasickým cestováním, kdy se pořád někam posunujete a jedete nějakou okružní cestu. Po Madeiře děláte jednoduše výlety. A je to krása.

Vaše poslední veřejné promítání a povídání (jaro 2014) bylo o Oregonu. Sama jsem to viděla jako už vaši několikátou cestovatelskou show. Povězte, jak byste Oregon charakterizoval? Co vás tam nejvíce zaujalo? Proč se o něm moc nemluví jako o zajímavé turistické destinaci?

Oregon bych popsal jako zemi s krásnou přírodou a minimem turistů. Právě ta krása přírody, zejména scenérie Kaskádového pohoří, byly pro mne hlavním magnetem. A máte pravdu, o Oregonu se moc nemluví a já tam jel zejména proto, že mě nalákal kamarád. A jsem mu velmi vděčný. Ale proč se tam tak málo jezdí, je mi záhadou. Snad že mají jen jeden národní park, cestovky Oregon prostě vynechávají.

Potkal jste někde na cestách Čechy nebo nějakou českou „stopu“?

Ano. Však Češi jsou přece všude. V největším oregonském městě, v Portlandu, jsme na ulici objevili stánek s občerstvením, který se jmenoval „Tábor“. Vaří v něm manželé Vítkovi a pokud vím, daří se jim tam dobře. Je milé vědět, že Američanům zachutnaly řízky, smažák, bramboráky nebo guláš.

Mount Hood

Mount Hood

Jaký byl váš nejsilnější zážitek/zkušenost z této země?

Tentokrát bylo oboje v jednom. Udělal jsem zkušenost, že pokud si naplánuji turistiku v horách, musím si předem zjistit, jestli to klimatické podmínky v době cesty dovolují. Jinak mě zase čeká silný zážitek, až se budu potýkat s třímetrovými závějemi sněhu vybaven jen letní výstrojí. To se mi teď stalo v Kaskádovém pohoří v Oregonu.

Nyní jezdíte se svými promítáními po České republice. Bývají vyprodaná?

Mám štěstí, že lidem se líbí to, co dělám, takže o moje cestovatelská promítání je docela zájem. Nemůžu tvrdit, že bývá vyprodáno. Už jen proto, že často vystupuji opravdu ve velkých sálech, které dnes dokáže vyprodat asi jen Karel Gott a Tomáš Klus. Ale jak jsem řekl, mám štěstí a nouzi o diváky nemám. Vážím si jejich trvající přízně a snažím se je každý rok potěšit novou diashow. A funguje to.

Chodí na diashow spíše cestovatelé hledající inspiraci anebo lidé, kteří tolik necestují?

Asi se to mírně liší podle tématu, protože do Mongolska či na Madagaskar se zřejmě chystá méně lidí, než řekněme do USA, nebo dokonce do Irska či Švýcarska. Ale obecně vzato, chodí oboji. A pak také chodí ti, kteří tam už byli a chtějí si svůj výlet připomenout mýma očima.

Kam se chystáte vyrazit dál?

V letošním roce bych se rád vypravil na Kamčatku. Jsou tam krásné sopky, absolutní divočina. To mě láká. Méně mě láká, že Kamčatka je dosti deštivou oblastí, ale snad přece nebude pršet pořád? :)

Tsingy

Tsingy

Jako lokalitu či místo máte nejraději v České republice?

Hezká otázka. Tu mi asi ještě nikdo nepoložil. Často se mě ptají, kde na světě se mi líbilo nejvíce a já vždy odpovídám, že to nemohu říct, protože mně se líbí snad všude. Jenže když o tom tak přemýšlím, u nás to mám podobně. Těžko vybrat jedno místo. Mám rád výhledy, takže preferuji spíš krajinu kopcovitou, zelenou, s loukami a stráněmi. Šumava, Beskydy, Orlické hory…

Na závěr jednu všetečnou otázku… Na současném trhu se sportovními a outdoorovými potřebami je čím dál více věcí, doplňků i vychytávek, které by měly cestovatelům ulehčit a zpříjemnit život. Koupil jste si v poslední době něco takového, co vás příjemně překvapilo? A je něco, co naopak považujete za zbytečnost, do které byste nikdy neinvestoval?

Asi chodím málo po obchodech, abych zjišťoval, jaké jsou teď vychytávky, abych byl „in“. Já osobně za největší vychytávku považuji nepromokavý komplet kalhot s bundou z nějakého chytrého prodyšného materiálu. Roky jsem laboroval se všelijakými pláštěnkami, ponči a dalšími pršiplášti, ale teprve od té doby, co jsem si pořídil kvalitní kalhoty s bundou, beze stresu odolávám rozmarům počasí.

A ještě jedna vychytávka mě napadá – aluminiový větrolam kolem vařiče. Bez něj se dá vařit leda tak v laboratorních podmínkách, nikoliv venku.

Děkuji za rozhovor. :-)

Fotografie jsou autorské od Martina Loewa, použité s jeho laskavým svolením.

Více o diashow M. Loewa a termíny promítání najdete na: www.promitani.cz

 

celovky728x90.jpg

Byl to super článek? Sdílejte ho na Facebooku ... a přidejte hodnocení:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Napište odpověď