Loňský rok jsme bohužel přechod Malé Fatry nedokončili kvůli špatnému počasí, proto doufáme, že budeme letos úspěšnější. Bohužel, jak se blíží čas odjezdu a předpověď stále slibuje přívaly nového sněhu, tak už o tom malinko pochybujeme.
Den první
Vlak Regio Jet jede v 15:12, a jelikož jsme se sešli s dostatečným předstihem, stihnu ještě v Bille na Hlavním Nádraží nakoupit několik piv (což, jak později zjišťuji, nebylo díky nabídce piv ve vlaku vůbec třeba). Na nástupiště přicházíme přesně ve chvíli kdy vlak zastavuje a lidé se začínají hrnout dovnitř. Místa máme rezervované ve dvou kupé, ale po krátké dohodě už sedíme všichni společně. Batohy s potížemi naskládáme nad hlavy a sotva se usadíme, vlak se pomalu začne rozjíždět. Během pár minut dostáváme od personálu RJ minerálku a kafe. Kupé pro šest lidí je rozměrově srovnatelné s Českými drahami, jen vypadá čistě, moderně a navíc potěší i přítomnost elektrických zásuvek a wifi. Služby a ceny za občerstvení se nedají s ČD vůbec srovnávat. Ze své první jízdy s tímto soukromým dopravcem jsem nadmíru spokojen.Cesta do Žiliny má trvat zhruba 6 hodin a ubíhá příjemně rychle.
Před půl devátou vystupujeme na nádraží v Žilině a jelikož do odjezdu autobusu do Terchové máme více jak 50 minut, jdeme obhlédnout centrum města. Ve 21:25 už na nástupišti č. 10 nastupujeme na autobus do Terchvové (1,8 €), kde si na přivítanou dáváme pivečko a holky dostávají pozvání na panáka od místních štamgastů. Z hospody se přesuneme, stejně jako vloni, k památníku Juraje Jánošíka u kterého stavíme stany. Udělám ještě několik fotek a po půlnoci zalézám, stejně jako ostatní, do stanu.
Den druhý
Ráno nás čeká překvapení v podobě několika centimetrů sněhu, který stále drobně poletuje. Po snídani tedy balíme stany a vyrážíme po silnici k hotelu Diery, kde začíná modrá turistická značka. Od hotelu to je k dolním dierám asi 25 minut cesty. Ale jelikož jsou časy uváděné na rozcestnících v Malé Fatře značně podhodnocené, obzvláště v zimě, bereme tento údaj jen jako velmi orientační. Jánošíkovy deiry jsou oproti loňsku průchodnější (respektive všude je sice více sněhu, ale méně ledu než loňský rok). Po zhruba hodince přicházíme ke kolibě Podžiar, kde dáváme krátkou pauzu a potkáváme procesí jdoucí ze Štefanové.
Čeká nás ještě poměrně dlouhý kus cesty, tak po odpočinku pokračujeme Horními dierami pod Tanečnicu. Zde nás počasí mile překvapí a na okamžik nám odkryje i Malý Rozsutec. Modrá TZ směrem do sedla mezi Rozsutcemi není vůbec prošlápnutá, takže se boříme mnohdy po pás a jdeme východním směrem do sedla. Těchto cca 40 minut bylo asi nejslunečněších za celý přechod Malé Fatry. Jelikož červená TZ vedoucí přes Velký Rozsutec je v zimním období uzavřena, volíme cestu do sedla Medziholie traverzem po modré TZ. Cesta, která není ani zde vůbec prošláplá a vede v relativně prudkém svahu, by měla dle ukazatelů zabrat asi 50 minut. Náš čas strávený mezi těmito dvěma sedly byl asi čtyři hodiny. Kolem sedmé večerní již stavíme stany kousek před sedlem Medziholie.
Den třetí
Před devátou již máme vše zabaleno a vyrážíme směrem po modré TZ do sedla. Zde se již napojujeme na červenou turistickou značku, která vede po hřebeni. Neprve nás čeká převýšení bezmála půl kilometru na vrchol Stoh (1608 m n.m.) a poté opět zhruba stejné klesání. Žlutá TZ, která vede úbočím Stohu, je v zimě z důvodu častých lavin uzavřena. Počasí není ideální, dokonce bych jej označil za špatné. Všude kolem nás je mlha, která nás připravuje o výhledy na okolní vrcholky a jak se blížíme na vrchol Stoh, zvětšuje se i síla větru. Takže uděláme jednu vrcholovku, kde jsme jen my a mlha, a po červené TZ sestupujeme do Stohového sedla, při sestupu se mlha částečně rozestoupí a my tak máme možnost na krátký čas spatřit širší okolí. Při stoupání na Poludňový grúň se nás však opět obestoupí.
Z Poludňového grúně jdeme, až na vyjímky, v mírném stoupání do Hromového sedla, kde se máme v plánu odpojit na žlutou TZ, která směřuje k chatě pod Chlebom. Na rozcestník sice narazíme, ale po vyšlapané cestičce, která by měla vést naším směrem není ani památky. Nezbývá tedy než jít stále po červené hřebenovce s tím, že na Chlebu se odpojíme a seběhneme ze svahu na zelenou TZ po které se již chatě snad dostaneme. V chatě pod Chlebom si dáváme vyhlášené brynzové halušky a několik piv. Přesto, že je zde příjemně a máme v plánu spát na povale, odcházíme z hospůdky kolem desáte večerní. Na povale ještě ochutnáme domácí calvados a usínáme.
Ceny na chatě pod Chlebom
- ubytování na povale: 8 €
- pivo 0,5 l: 1, 6 €
- točená Kofola 0,5 l: 1,3 €
- halušky s brynzou: 5 €
- hemenex: 4 €
- domácí štrůdl: 1,5 €
Den čtvrtý
Prší. Přehodnocujeme tedy náš plán vyrazit na lehko na Velký Křiváň, nebo alespoň do Snilovského sedla. Po pozdní snídani vyrazíme rovnou po zelené TZ přes Zajacovou do Šútova. Ve Staré Krčmě si dáme několik Zlatých Bažantů a s dostatečným předstihem se odebereme k nádraží, kde ještě uvaříme pozdní oběd. Vlakem v 16:35 se přesuneme do Strečna (kam by jsme při dobrém počasí snad normálně došly), v nádražce se domluvíme na ponechání batohů a jdeme se podívat na hrad, který je vzdálen asi 25 minut chůze. Je sice zavřený, ale i zvenku je co obdivovat. Po návratu, než nám pojede další vlak do Žiliny, stihneme ještě jedno malé pivečko.
V Žilině hodláme najít nějakou hospodu či restauraci, která nezavírá dříve jak 01:00 (kvůli odjezdu autobusu) a zároveň není moc drahá. Místní nám bohužel moc neporadí, ale se štěstím nalézáme pizzerii se zavíračkou o čtvrté hodině ranní. Sice zde točí Staropramen a v devět hodin se pizzerie mění na disco klub, ale moc jiných možností nemáme. Před jednou jsme již na cestě na autobusové nádraží, kde již stojí autobus Student Agency. Odevzdáme batohy, usedneme na svá místa a usínáme.
Výlety a obecně cestování mám rád již od útlého dětství, kdy mé kroky směřovaly zejména na hrady a zámky po ČR. Postupem času jsem začal vyhledávat spíše odlehlejší a méně známe oblasti na východ od našich hranic. Takže když zrovna nepracuji a nesedím před monitorem, trávím nejvíce času s batohem na zádech nebo v sedle kola.
