Chystáte se vyrazit do Slovinska po vlastní ose? Chcete vidět zajímavé historické stavby, vylézt na nejvyšší vrchol Kamnických Alp nebo se procházet desítky metrů pod zemí ve Škocjanských jeskyních? Přečtěte si náš cestopis/itinerář, který vás, jak věříme, inspiruje.
Výlet po Slovinsku jsme pojali poměrně lowcostouvě, a i s cestou nám zabral osm dnů, při kterých jsme najeli cca 2 000 km.
0. den
Z Prahy výrážíme v pátek večer. A protože v Rakousku pojedeme většinu cesty po dálnici, tak na hranicích kupujeme desetidenní dálniční známku (cca 300 Kč). Z dálnice jsme v Rakousku odbočujeme jen kvůli tomu, abychom objeli placené tunely: Tauerntunnel a Katschbergtunnel (objízdná trasa vede přes sedlo Katschberg Paß).
Bled – pohled z města na hrad
1. den
Slovinské hranice jsme přejíždíme brzo ráno a využijeme tedy toho, že je před námi téměř celá sobota. Nejprve si prohlédneme město Bled, které leží na břehu stejnojmenného jezera. Nad městem se tyčí majestátní hrad, z jehož hradeb je nádherný výhled na ostrov s kostelem, ke kterému se můžete dostat lodí za přibližně 12 €. My se spokojujeme jen s výhledem od hradu a procházkou po břehu průzračně čistého jezera.
Bled – pohled od hradu na ostrov s kostelem
Je teprve poledne, nasedáme tedy opět do auta a vydáváme se k soutěsce Vintgar, která leží asi 4 km severně od Bledu. Celá soutěska má na délku 1,5 km (zpět je nutné jít stejnou cestou) při kterých po dřevěných lávkách několikrát překonáváme rozbouřenou říčku Radovna.
dřevěné cestičky v soutěsce Vintgar
Vracíme se k autu, které jsme zaparkovali na parkovišti u západního vstupu do soutěsky, a vzhledem k pokročilému odpoledni jedeme směr Bohinjské jezero, u kterého je kemp.
2. den
Po prrobuzení se jdeme projít na druhou stranu jezera, nad kterým se se vznáší mlžný opar. Z kempu odjíždíme až kolem poledne. Míříme do hlavního města, kde parkujeme v postranní uličce poblíž centra a vydáváme se na Lublaňský hrad, ze kterého je nádherný pohled nejen na město, ale i do jeho okolí.
ranní mlha nad Bohinjským jezerem
Pomalu padá soumrak, tak nasedáme do auta a míříme do vesničky Kamniška Bistrica. Na parkoviště přijíždíme až za tmy, tak zde jen postavíme stan a jdeme spát.
pohled z Lublaňského hradu na hlavní město Slovinska
3. den
Dnes před sebou máme jen cestu vzhůru. Naložíme si batohy tak, abychom v horách vydrželi další dva dny, a začínáme stoupat. Nejprve do sedla k chatě Cojzova koča na Kokrskem sedlu, před kterou si dáváme zasloužený oběd a kocháme se výhledy na obě strany. Od chaty pokračujeme východním směrem až k bivaku Pavla Kemperla.
Cojzova koča na Kokrskem sedlu
Jedná se o poměrně nový bivak pro zhruba 8 osob, kdy dole je stůl s lavicemi a nad tím dvě patra pro spaní. Z oken bivaku je nádherný výhled na okolní vrcholky i do údolí.
bivak Pavla Kemperla
4. den
Od bivaku vyrážíme brzo dopoledne směrem na Mlinarske sedlo. Odtud vede už poměrně exponovaný úsek (na většině míst je zajištěn pomocí řetězů a kramlí) až na vrchol Grintovec. Nadmořská výška tohoto vrcholu je 2558 m n. m. a jedná se o nejvyšší vrchol Kamnických Alp.
pohled od bivaku Pavla Kemperla
Jakmile se dostatečně nabažíme výhledů na všechny světové strany, tak začínáme sestupovat k chatě Cojzova koča na Kokrskem sedlu. Od chaty už to je „pouhých“ 900 výškových metru k autu. Noc opět trávíme na parkovišti.
nádherné výhledy z Grintovce
5. den
Čeká nás přesun až k pobřeží v jiho západní části země, takže vstáváme poměrně brzy. A pokud nepočítám nákup v supermarketu, tak naší první zastávkou je až obec Predjama, ve které stojí stejnojmenný hrad. Hlavní „zvláštnosti“ hradu je to, že je částečně zapuštěn do skalního masivu.
Predjama – hrad částečně zapuštěný do skály
Z Predjamy jedeme cca 25 km do Skočjanských jeskyní. Ty jsou o něco menší, než nejznámější jeskynní komplex Postojnska Jama, ale to jim zhola nic neubírá na kráse a zajímavosti. Prohlídka trvá asi 90 minut a určitě doporučuji nelitovat 16 € a na prohlídku vyrazit.
Skočjanské jeskyně
K večeru už jen autem dojedeme do města Piran, kde si v kempu postavíme stan. Pokud se chcete jít večer projít do města, tak neudělejte stejnou chybu jako my, a vyberte si kemp co nejblíže centru :)
6. den
Většinu tohoto den věnujeme prohlídce měst Piran a Izola. Krátce po poledni ještě jedeme téměř k hranicím s Chorvatskem. Zde se nachází Sečoveljské saliny. Tedy solná pole, na kterých se odpařuje mořská voda a získává se tak sůl.
pohled na přímořské městečko Piran
Nejedná se o nějaký extra zážitek, ale za návštěvu to jistě stojí. Trasa mezi solnými poli má asi 3 km a zhruba v její polovině je muzeum, které vás s „těžbou“ soli seznámí podrobněji. Někomu to zde může trochu zapáchat, ale určitě nejde o nic, co byste nevydrželi ;)
Sečoveljské saliny u hranic s Chorvatskem
K večeru jedeme směrem na město Štanjel, za kterým na odpočívadle stavíme stan.
7. den
Na dnešek jsme si naplánovali návštěvu Tolminských koryt a vodopádu Kozjak. Obě dvě přírodní zajímavosti se nachází poblíž městečka Tolmin. Procházka skrze Tolminská koryta (což je dle mě méně atraktivní obdoba soutěsky Vintgar) vám zabere asi 2 hodiny. Cesta k vodopádu Kozjak zabere hodinku až hodinu a půl. Všude jsou poměrně upravené cesty a pěšiny, takže toto zvládne opravdu kdokoliv.
Tolminská koryta
Odpoledne se už autem šplháme do sedla Vrsic, což je nejvýše položené silniční sedlo ve Slovinku. Auto dostává celkem zabrat, takže než dojedeme nahoru, musíme udělat dvě kratší přestávky. K večeru se zatahuje a začíná pršet. Deštivou noc trávíme v kempu u města Bovec.
sedlo Vršic – nejvýše položený silniční průsmyk Slovinska
8. den
Ráno není počasí o moc lepší, takže balíme stan a na oběd se přesouváme do města Jesenice. Vyhlídky, co se týká počasí, nejsou na zbytek víkendu vůbec růžové, takže dovolenou končíme o den dříve a jedeme přes Rakousko zpět do ČR.
