Osobnosti

O cestování s Ivo Petrem

O cestování s Ivo Petrem

Mnozí z vás už určitě někdy viděli a přečetli nějakou cestovatelskou knihu od Iva Petra. Knihy jsou plné tipů na trasy a výlety, psány s nadhledem a laskavým humorem. Nebo jste snad ještě tyto atypicky „kroužkově svázané“ knihy s krásnými fotografiemi ještě nepotkali? Přečtěte si tedy moje povídání s Ivem Petrem, severomoravským cestovatelem, publicistou, fotografem a autorem 12 cestopisných knih o evropských pohořích…

Milý Ivo, ráda bych se zeptala, jak jste se k cestování dostal? Byl to váš koníček již v mládí, vedli vás k tomu rodiče anebo se to projevilo až později?

Hned zkraje bych asi upozornil, že se necítím býti cestovatelem, ale horalem. Nejezdím po světě pro země samotné, nejsem sběratelem států, ale miluji především hory. Proto asi sotva kdy vyrazím do zemí, kde žádné kopce nejsou (a je jich dost!). Na počátku byli skutečně rodiče, vášniví horalé a milovníci především Slovenska. Je tedy jasné, že všechny dovolené probíhaly právě v této náruči hor. Takže jsem v pěti letech šlapal po hřebenech Velké a Malé Fatry a především pak v Roháčích, které byly snad nejoblíbenější destinací. A pokud člověk vyrůstá v takovém prostředí, je pravděpodobné, že se to s ním potáhne celý život. A to je přesně i můj případ.

Ivo Petr rozhovor

Kdy a jakým počinem jste se tedy stal cestovatelem takříkajíc na plný úvazek? Ovlivnila vás nějaká kniha/film/vykládání známých?

Po roce 1989 jsem se vydal na cestu vlastního sebeuživení. Jsem povoláním písmomalíř a grafik, takže jsem si založil malou reklamní firmu. Ale do hor jsem mířil stále, byť času nebylo tolik. Proto jsem někdy v r. 1993 založil malou cestovku AlpinTrek, která podnikala výlety pro malé skupinky stejně nadšených lidí do většinou nepříliš známých horských oblastí v Evropě. Cestovku jsem časem opustil (především kvůli problémům s povinným pojištěním, tak malý obrat, který CK produkovala, nebyl pro žádnou pojišťovnu dostatečný). Zůstal jen název a parta lidí, která si dnes sama vymýšlí další cesty do světových hor na nekomerční bázi.

Podle čeho si vybíráte místa a země, kam se vypravíte?

Lákají mě především neznámá a méně navštěvovaná místa. A budete se divit, těch je i v naší vybetonované a přetechnizované Evropě stále více jak dost. Navíc jsou všechny cesty řekněme hodně „maximalistické“. Tedy za minimum nákladů maximum prožitků. Nezřídka se jedná o docela drsné přechody s plnou polní na zádech v náročném horském terénu. Protože se po světě toulám už více jak 30 let, tak velmi dobře vím, kde se co zajímavého nachází. Nápadů na zajímavé cesty mám na mnoho let dopředu. Proto také nikdy nejezdíme na stejná místa, neb život je krátký a svět velký. Opravdu velký.

Kolik ovládáte jazyků? Připadal jste si v nějaké zemi jazykově „neschopný“, že jste měl opravdu problém se domluvit?
Mé lingvistické schopnosti nejsou na úrovni „ovládám“, ale domluvím se podle potřeby ve všech světových (a mnohdy i nesvětových) jazycích. Sotva mohu nějakému Italovi vyprávět humorné historky, ale vše důležité, spojené s cestou jsem schopen vyřídit doslova všude po světě. Velkou výzvou byla např. cesta do japonských hor, kde angličtinou vládne jen minimum lidí. Ale také nonverbální komunikace přináší mnohdy nečekanou zábavu. Takže se nebojím ničeho a také nikde ve světě jsem se nesetkal s nějakou zásadní komunikační bariérou.

Cestujete s knihami, nebo jak trávíte dlouhý čas v letadlech/vlacích?

Co se týče knih – sám jsem autorem asi 12 titulů průvodců po evropských horách a má cestovatelská knihovna čítá mnoho tisíc titulů o mnoha zemích světa. Takže samozřejmě průvodcovskou literaturu vítám a je mi celkem jedno, v jakém jazyce je tištěná. V letadlech toho moc nenačtu. Většinou se věnuje nějaké zábavě, příp. pochycení slovních základů jazyka země, do které mířím.

Fotografie Ivo Petra

Říká se, že každý cestovatel si s sebou vozí „kus domova“. Máte něco takového, bez čeho neodjede a co vám v cizině připomíná domov? (Tj. takovou tu SRDCOVKU, např. fotografie, oblíbený hrnek, ubrus, knihu…)

Zde Vás musím zklamat. Nic takového s sebou nevozím. Domov mám ve svém srdci a žádné předměty mi jej připomínat nemusí.

Jak dlouho dopředu plánujete své cesty? Byl jste někdy na nějaké „hurá akci“ (rozhodnout se ze dne na den, koupit si jízdenku/letenku a narychlo někam odjet)? Případně cestoval jste na nějakou delší vzdálenost stopem?

Cesty plánuji s ročním až dvouletým předstihem. Je to proto, že je jich poměrně hodně a mnohdy na velmi vzdálená místa. Hurá akcí taky bylo dost, ale v duchu – letenka a rychle někam pryč, ale spíše se dle počasí domluvíme den před akcí a vyjedeme s partou lidí někam na hory. Autostopem jsem kdysi, tedy ještě za „komančů“, najezdil až dvacet tisíc kilometrů ročně. Projel jsem stopem země, kam nás tehdejší režim pustil. Tedy několikrát Rumunsko, Bulharsko apod. Dvakrát jsem vyrazil na velkou cestu po tehdejší Jugoslávii. A dodnes, i když jsem už poněkud postarší fosil, si dle potřeby mávnu na auto, abych se dostal z mnohdy jinak těžce dostupných míst. Myslím, že autostop je i přes nemalá rizika stále nejlepším způsobem, jak poznat zemi a lidi v ní žijící.

Kam vedla vaše poslední cesta a kam se chystáte nyní?

Před deseti dny jsem vrátil ze skoro měsíční cesty po Novém Zélandu, což byl velmi zajímavý vstup do tohoto roku. Mimořádně krásná země, příjemní lidé, nádherná příroda. Po dobu tří týdnů cestování nám pršelo snad pouze jeden den. Takže i mimořádné štěstí na počasí. Prostě krásný a velmi intenzivní zážitek. Další cesta bude koncem dubna a povede do oblasti Langtang Himal v Nepálu, kam zajíždíme velmi rádi. Takže zase jen hory a hory.

Stan Ivo Petra

Kde se Vám nejvíc líbilo a proč? Vracíte se na oblíbená místa?

Nemám vyhraněnou oblast, kde by se mi líbilo nejvíce a kam bych se chtěl vracet. Ale když už, tak už – Jižní Amerika, Norsko, Pyreneje, Balkán. Velmi se mi líbilo v kanadských Rockies, kam bych se chtěl rozhodně ještě jednou vydat.

Je země, kde jste ještě nebyl? Je země, kam by vás ani čerti nedostali? A případně je země, kde se vám vyloženě nelíbilo?

Jak jsem již poznamenal – jezdím především do hor a země, kde se vybraná oblast není až tak důležitá (samozřejmě existují jisté bezpečnostní limity). Ale například moc nemusím do Ruska. Příroda je zde jistě nádherná, ale Rusy jako takové moc nemusím.

Jako lokalitu či místo máte nejraději v České republice?

Jako ostravskému rodákovi jsou mi blízké naše drsné, ale krásné Beskydy, kam jezdím velmi často. Musím se přiznat, že do Česka nejezdím skoro vůbec. Může za to především blízkost Slovenska a jeho krásných hor. Tam jsem doma a tam také jezdím nejvíce.

Zažil jste na cestách nějakém novém místě tzv. „déja vú“ – pocit, že už jste na daném místě byl, ač to nebyla pravda?

A víte, že ani ne?

Píšete o svých cestách pěkné knihy, zaměřujete se na evropská pohoří. Sama mám dvě ve své knihovničce a moc se mi líbily. Píšete si poznámky, postřehy a zážitky už na cestách, nebo si všechno pamatujete? O čem plánujete další knihu?

Nic si nepíšu, spoléhám na svůj vnitřní velkokapacitní harddisk. Mnoho akcí či zážitků pak zpracovávám ve formě článků a reportáží pro mnoho outdoorovných či vyloženě horských magazínů, což je s odstupem času pro mě jakousi kronikou toho, co jsem kde zažil. Knihu nechystám, řada Evropské hory českými očima je uzavřena a nakladatelství nevyvíjí žádnou aktivitu po novém titulu či reedici (což je škoda, mnohé tituly by si to zasloužily). Ale psaní mám pořád dost a dost (viz magazíny Outdoor, Lidé a hory, Everest atd.)

Zaměřujete se ve svých knihách hodně na přírodu a krajinu. Máte však čas i na poznávání tamních měst, architektury, obyvatel, kultury, gastronomie a dalších? Kde vám třeba nejvíce chutnalo?

To víte, že ano! Jsem milovník umění, moderní architektury, piva a všech možných lahůdek, které daná země nabízí. O pronikání do odlišných kultur se moc nesnažím, na cestách po horách na to ani není čas. A přiznejme si rovnou, že najít v dnešním světě nějaký skutečně autentický folklor je až na malé výjimky skoro nemožné. Ze všeho se spíše staly jakési pasti na turisty. Ale někde v nitru indických či jihoamerických hor se každopádně člověk setkává s původním obyvatelstvem a místními kulturami, což je vždy obohacující prvek cestování. V rámci chutí jsem poměrně nevybíravý a sním skutečně, někdy i k vlastnímu překvapení, skoro vše. Říkám skoro, neb jsou i zde jisté limity. Obecně mi sedí vynalézavá indická kuchyně, především ta vegetariánská (a to jsem masožrout číslo jedna). V Evropě mi chutná středomořská kuchyně, ryby, italské těstoviny na všechny způsoby apod.

Je něco, co jste před nějakým odjezdem zapomněl doma a těžce jste toho pak v zahraničí litoval?

Vzhledem k tomu, že prakticky ani nevybaluji, tak ani nic nezapomínám.

Na současném trhu se sportovními a outdoorovými potřebami je čím dál více věcí, doplňků i „vychytávek“, které by měly cestovatelům ulehčit a zpříjemnit život. Koupil jste si v poslední době něco takového, co vás příjemně překvapilo? A je něco, co naopak považujete za zbytečnost, do které byste nikdy neinvestoval?

Víte, naše sportovní a především pak ty značkové prodejny by se mně moc radost neměly. Do hor jezdím se zcela obyčejným vybavením, které zakoupím mnohdy i v obchodních centrech. Důraz kladu na boty, neb zde se nic ošidit nedá. Ale ty nejrůznější „texy“ apod. mě nechávají chladným a prakticky nijak neinvestuji do drahého vybavení. Nedávno jsem viděl starší dokument o československé výpravě na Lhoce Shar. Když jsem pozoroval, s čím ti chlapi vylezli jednu z nejtěžších stěn světa a za jakých podmínek, nezbývá, než smeknout. Myslím, že neexistuje žádné zázračné oblečení. Jistě – spoustu rizik lze dobrým vybavením eliminovat, ale to se spíše týká skutečně extrémního podnikání v přírodě. Já jsem jen obyčejný turista a stejně obyčejné je i mé vybavení. A když vidím v obchodem všechny ty zázračné bundy a trika, kde jen barevné visačky o použitých materiálech váží více jak výrobek samotný, tak se musím smát.

A na závěr si neodpustím jednu všetečnou otázku, snad vás to neurazí… Jelikož jste toho za svůj život procestoval už hodně zemí, potkal spoustu lidí… Povězte mi, jako chlap, kde jsou podle vás nejhezčí ženy? :-)
To myslíte vážně? Odpověď nechám na vás, ale nechoďte pro ni nikam daleko!

Děkuji za rozhovor. :-)

 Fotky jsou autorské od Ivo Petra, použité s jeho svolením.

3/5 - (3 votes)